Bezvěrov (Buč, Dolní Jamné, Chudeč, Krašov, Nová víska, Potok, Služetín, Světec, Vlkošov, Žernovník)

Obec Bezvěrov leží v průměrné výšce 675 m.n.m. a žije zde trvale 670 obyvatel. První zmínku o obci nalezneme v historických pramenech v roce 1273 a to pod názvem "Besmirovo". Jiné zdroje zase uvádí název "Bezverovo".

Pro nepřístupnost, rozsáhlé lesní hvozdy a drsnější podmínky byl region osídlen poměrně pozdě a řídce, dodnes patří k nejméně zalidněným v Čechách. Proto jsou zde přírodní podmínky zachovány ve velmi dobrém stavu, a pro jejich udržení zde bylo vyhlášeno měkolik státních přírodních rezervací.

Obec Bezvěrov leží v okrese Plzeň-sever, na pomezí Plzeňského a Karlovarského kraje, na silničním tahu z Plzně do Karlových Varů, která jde přibližně v těch místech jako ve středověku. Krajina je zde dost hornatá a patří k výběžkům Tepelské náhorní planiny. Na východě a severovýchodě je údolí, jímž protékají potoky Hluchý a Pstružný

Bezvěrov

Dějiny obce jsou díky příslušnosti jednotlivých částí k různým feudálním statkům velmi pestré a zajímavé, sahají vesměs do období raně středověké kolonizace ve 12. stol. Do zdejších dějin zasahovali nejen čeští panovníci, ale i církevní instituce a četní šlechtici. Neméně pozoruhodná je na tak malém území i koncentrace románských stavebních památek. Původně české osídlení Bezvěrovska v průběhu 15. až 17. stol. ustoupilo německé kolonizaci a germanizaci, proto bylo po r. 1945 prakticky veškeré obyvatelstvo vysídleno a nahrazeno dosídlenci z vnitrozemí. Vysídlené obce se však nepodařilo zcela dosídlit, pustly a byly postupně integrovány k Bezvěrovu, mnohé z nich zachránily před úplným zánikem rekreanti, kteří zde oceňují klid a krásnou okolní přírodu a krajinu. Obec má dnes 10 částí: Bezvěrov s osadou Ostřetín, Buč, Chudeč, Dolní Jamné, Krašov, Potok, Služetín, Světec, Vlkošov a Žernovník s osadou Nová Víska. 

 

Z bezvěrovských pamětihodností dosud přežívá několik starších zemědělských usedlostí. K drobným památkám patří kaple sv. Floriána z 2. poloviny 19. století. Na návsi se dochoval žulový, 3m vysoký pomník padlým v 1. světové válce s česko-německými nápisy. Při odbočce na Krašov se nachází zbytky poplužního dvora s celnicí, kde kdysi stávala nejen tvrz, ale i pivovar a zájezdní hostinec. Jihovýchodně od vsi leží středověké tvrziště Liběšov, kudy probíhá stará hranice panství Toužim - Brložec. Dodnes je vymezena skupinou starých hraničních kamenů z roku 1623, které jsou vyzdobeny znaky Sasko-Lauenberských vévodů. 

Bezvěrov kaplička  Bezvěrov hraniční kameny 

Bezvěrov bývalé sklárnyK historickým zajímavostem Bezvěrova bezesporu patří bývalé sklárny Kavalier. Zde se vyrábělo duté, křišťálové, chemické a hlavně laboratorní sklo, které bylo žádané i v zámoří. Sklárnu založil český podnikatel Eduard Kavalier v roce 1867. Roku 1923 byl provoz sklárny zastaven. Pomník rodiny Kavalierových najdete na hřbitově v Krašově u pozdně románského kostelíka sv. Ondřeje.

Historické jádro obce se nachází východně dnešní hlavní silnice Plzeň-Karlovy Vary, kde kolem oválné návsi stojí zemědělské usedlosti. Původní převážně dřevěné a hrázděné domy již zmizely. Při odbočce na Krašov se nachází zbytky poplužního dvora s celnicí, kde kdysi stávala nejen tvrz, ale i pivovar a zájezdní hostinec. Jihovýchodně od sídla na hraně údolí leží středověké tvrziště Liběšov. Dlouholeté spory o hranice panství dokládá nejen název přilehlého lesa Soudný, ale i důkladně vytýčená hraniční linie s hraničníky z r. 1686.

Buč

Buč je nejmladší sídlo Bezvěrovska. Původně to byl jen hostinec, vybudovaný kolem roku 1760 na území statku Prohořský Hrádek. Od roku 1835 náležel k panství Žlutice. V roce 1827 zde založil tehdejší majitel hrabě Karel z Kokořova, sklářskou huť Na Hrádku. Kolem hospody pak vyrostla dělnická osada. Zdejší obyvatelé pracovali ve sklárně, v lesích a také na svých drobných hospodářstvích. V roce 1869 zde žilo 316 obyvatel. V roce 1930 měla Buč 38 domů a již jen 162 obyvatel, v roce 2001 zde ve 13 domech žilo pouhých 19 obyvatel. Místní kaplička je z roku 1927. 

Buč kaplička

Buč příroda  Buč příroda 

 Dolní Jamné

Dolní Jamné bylo v ranném středověku významným střediskem regionu. První písemné zmínky jej přípomínají k roku 1208, kdy patřilo velmoži Všeboru z Jamného, který v roce 1189 se svým bratrem Kojatou z rodu Hrabišiců založil v Praze na Zderaze konvent rytířského řádu johanitů (maltézských rytířů), a tomu pak v roce 1227 odkázal Jamné s okolními vesnicemi. Od roku 1393 bylo Jamné připojeno k manětínské johanitské komendě, které se v roce 1420 zmocnili Švamberkové. Jamné pak bylo součástí krasíkovského panství.

Již od dávných dob se zde těžila tuha, která sloužila ve středověku při výrobě středověké tuhované keramiky. V 19. stol. se zde těžil kromě tuhy také kamenec, na který navázala výroba vitriolu.

Nejcennější památkou Dolního Jamné je původně pozdně románský, barokně přestavěný kostel sv. Petra a Pavla. Kostel byl založen kolem roku 1208 jako panský s tribunovou věží, do které byl přístup z vedle stojící (dnes zaniklé) tvrze. Ve 14. století byl goticky přestavěn a znovu v roce 1696 v barokním slohu jako jednolodní stavba s presbytářem polygonálně ukončeným, se sakristií po jižní straně s původní románskou věží v jihozápadním koutě lodě. Presbytář je sklenut barokní valenou klenbou s výsečemi, loď má dřevěný kazetový strop. Na západní straně lodě je dřevěná kruchta. Poměrně bohaté barokní vybavení je dnes poničeno a zmenšeno po nájezdech zlodějů. Při kostele stojí barokní fara.

Dolní Jamné kostel sv. Petra a Pavla  Dolní Jamné kostel sv. Petra a Pavla
 Dolní Jamné   Dolní Jamné

Chudeč

Chudeč se v písemných pramenech poprvé připomíná až k roku 1483, kdy byla jako součást manětínského církevního panství johanitů prodána a připojena ke krasíkovskému panství. Podle záznamu z roku 1506 patřila Chudeč k panství Schwarznberg. Roku 1712 přešlo toto panství Chudeč na knížete Löwensteina. Obec byla v jeho držení až do rozpuštění podnikatelských poměrů v roce 1848. V matrice panství Schwarzenbergů je z roku 1651 uváděno ve vesnici Chudeč 34 poddaných nad 5 let. V roce 1749 byla obec Chudeč povinna k 1722 dní roční roboty. Během celého roku muselo 10 sedláků 3x týdně dvouspřežením volů odpracovat a 1 chalupář 1x týdně odsloužit. V roce 1848 byla tato povinnost zrušena. Obec měla 40 domů se 170 obyvateli, kteří žili převážně ze zemědělství. Pošta byla Bezvěrov, železniční stanice Toužim, fara, škola a OÚ Dolní Jamné. Celkový katastr obce byl 381 ha, z toho 193 ha polí, 51 ha pastvin, 62 ha lesa, 19 ha obecních pozemků, ulic a cest. Přes obec vedla okresní silnice Dolní Jamné - Češtětín. Udržované cesty do Račína, Krašova, Kamenné Hory a zhruba 300 m západně od Chudče okolo vedoucí říšská silnice Plzeň-Karlovy Vary - to vše dávalo dobrou dopravní polohu.

KrašovKrašov vznikl někdy kolem pol. 12. stol., kdy se stal střediskem knížecího újezdu, který pak tehdejší český kníže Vladislav II. podle listin z let 1183 a 1186 daroval benediktinskému klášteru v Kladrubech. V roce 1368 však přešel do držení Švamberků, poté Caltů a Gutštejnů a Plavenští jej v roce 1504 připojili ke svému toužimskému panství. Po roce 1558 část vsi patřila Údrčským z Údrče, Grafingarrům ze Saleku a dalším, od roku 1597 pak opět celá ves přešla ke žlutickému panství Lobkoviců a v roce 1626 přešel Krašov opět pod toužimské panství.

Nejcennější památkou Krašova je původně pozdně románský kostelík sv. Ondřeje. Typické románské kvádříkové zdivo je dobře patrné u lodi na věži, která obsahuje obvyklou panskou tribunu. Patrná jsou i původní románská okénka a konzoly. Původní románskou apsidu nahrazuje dnešní pozdně gotické kněžiště s žebrovou klenbou. Ve zloději zdevastovaném interiéru kostela se dochovaly náhrobníky držitelů vlkošovské tvrze, zejména Račínů z Račína, na přilehlém hřbitově je mimo jiné i rodinný hrob sklářského rodu Kavalírů.

Krašov kostelík sv.Ondřeje  Krašov  Krašov

V roce 1960 byl na sídlem dokončen TV vysílač, jeho dnešní nový stožár z r. 1981 má výšku 347,5m. Vysílač Krašov, druhá nejvyšší stavba v ČR, pokrývá západní Čechy rozhlasovým a televizním signálem. Je viditelný prakticky z celého území mezi Plzní a Toužimí. Od 6.4.2018 je vysílač zaregistrován jako největší Sluneční hodiny v České republice. Stín, který určuje čas, zde do krajiny vrhá vysílač, ciferník hodin tvoří pět kovových římských číslic ( X, XI, XII, I a II ) vysokých 3 metry.  Součet plochy výsečí mezi jednotlivými číslicemi a gnómonem, ohraničený čárou stínu, má výměu 2,8 hektaru. 

Krašov sluneční hodiny  Krašov sluneční hodiny  Krašov sluneční hodiny 

Ostřetín

Ostřetín je dnes součástí Bezvěrova, v r. 1185 tato ves patřila k Dolnojamenskému zboží. Za husitských válek zanikla a ještě v r. 1564, kdy již patřila k bezvěrovskému panství, byla pustá. Kolem r. 1660 byl na jejím místě založen poplužní dvůr zv. Poustka (něm. Wüstung). U něho pak vznikla malá osada, později i středisko chovu tažných koní pro lesnictví. 

Potok

Potok vznikl při kolonizaci zdejšího kraje ve 2. pol. 12. stol. kdy byl součástí krašovského újezdu, v roce 1368 přešel Potok do šlechtic-kého držení Švamberků, kteří ves připojili ke svému krasíkovskému panství. V roce 1380 získali Potok Caltové z Kamenné Hory, po nich byl také v majetku Gutštejnů a Kokořovců, kteří ves roku 1573 připojili ke svému žlutickému panství, v roce 1651 pak k panství Nečtiny.  

Díky určité stagnaci v moderní době si jak zdejší krajina, tak i jednotlivá sídla v ní, uchovaly původní, raně středověký charakter. To spolu s románskými stavbami vytváří mimořádně cenný a zajímavý kulturně historický celek, který je dokladem podoby české kulturní krajiny 12. a 13. stol. Dnes převážně rekreační, chátrající sídlo s kaplí z pol. 19. stol. na návsi.

Potok letecký pohled  Potok lesní kaplička 

Služetín

Služetín byl ve 12. století, stejně jako i další okolní vsi, součástí krašovského újezdu, který byl původně majetkem českých panovníků a poté majetkem kladrubského benediktinského kláštera. Během 14. století se pak stal šlechtickým majetkem rytířů ze Služetína, kteří si zde vybudovali sídlo, které však záhy přenesli do sousedního Vlkošova. V roce 1390 byl Služetín připojen k Prohoři. V letech 1505-1573 patřil k toužimskému panství, po roce 1573 k panství Žlutice a od roku 1651 k panství Nečtiny. 

Na návsi stojí bývalá obecní kovárna se zvoničkou a kaplička sv. Anny z poč. 19. století.  Panské sídlo Služetínských zmizelo beze stopy. 

Služetín kaplička  Služetín   

Světec

První písemná zmínka o Světci je z r. 1371, od 16.stol. patřil ke krasíkovskému panství, které v r. 1712 přešlo do držení bezdružických Löwensteinů. 
Kolem nevelké okrouhlé návsi se dochovala zděná lidová architektura vesměs z 19. stol., která nahradila původní dřevěnou zástavbu, výklenková kaplička je z r. 1904, při cestě na Dolní Jamné jsou pak barokní boží muka s pomníkem padlých v 1. světové válce.
Světec dnes patří na Bezvěrovsku k nejlépe dochovaným příkladům kolonizační tzv. lesní lánové vsi s radiálně uspořádanou zástavbou kolem návsi. 

Světec letecký pohled  Světec letecký pohled

Vlkošov

Vlkošov patřil ke krašovskému újezdu a někdy během 14. stol. přešel do držení šlechty a stal se střediskem malého panství rytířů ze Služetína. Později, asi od konce 14. stol., byl v držení Caltů z Kamenné Hory a dalších majitelů. V letech 1437-1623 patřil rodu Račínů z Račína (ti rovněž sídlili i na nedalekém Brložci). Konfiskací přešel do majetku Kokořovců z Kokořova, kteří jej připojili ke svému žlutickému panství a v roce 1685 k nečtinskému panství.

Mezi nejvýznamnější památky Vlkošova patří zdejší pozdně gotická tvrz s unikátně dochovaným fortifikačním systémem. Tvrz byla založena již v 1. pol. 14. stol., snad již zmíněnými rytíři ze Služetína. Později byla nahrazena pozdně gotickými stavbami dnešní tvrze, kterou tvoří starší věžovitá stavba a mladší palácové křídlo. Na stavebních úpravách se zřejmě podílela i královská huť Václava IV. Ve 2. pol. 15. stol. byla tvrz opatřena mohutným dvojitým zemním valem a vodními příkopy, byla přístupná z přilehlého hospodářského dvora, kde se mimo jiné dochoval také objekt staré kovárny a sladovny s pivovarem. Po roce 1623 sloužila tvrz již jen ke správním a hospodářským účelům velkostatku. Za socialismu státního statku, chátrala a byla i zčásti zbořena vstupní brána a jižní křídlo. Nyní je v rukou soukromého zemědělce, který ji postupně obnovuje. K někdejšímu panskému sídlu přiléhá zástavba vlastní vsi, která byla ještě v polovině 19. stol. vesměs dřevěná. Na Manětínském potoce leží Dolní a Horní mlýn, u Dolního byly zjištěny stopy po pravěkém osídlení, při cestě k Hornímu pak stojí socha sv. Jana Nepomuckého.
Vlkošov

Žernovník

Žernovník je v písemných pramenech poprvé připomínán v r. 1227, před r. 1253 jej měl získal řád křížovníků s červenou hvězdou nebo spíše johanitů. Jejich zdejší dvůr v průběhu 14. stol. přešel do držení šlechty, ves však patřila ke krasíkovskému panství, od r. 1712 k bezdružickému panství Löwensteinů. K bývalé obci patřila také osada Nová Víska a mlýny na Úterském potoce. Na vrchu Sepusce nad sídlem se v minulosti těžil kámen na výrobu mlýnských kamenů - žernovů. Sídlo z větší části po r. 1945 zaniklo. 

Žernovník

Území Bezvěrova je součástí MOTO, tzv. Manětínská Tmavá Obloha, kde je možno pozorovat noční oblohu bez světelného smogu.

Občerstvení a ubytování
Bezvěrovská hospůdka na hřišti
Ranč pod Třebouňským vrchem, www.ranc-treboun.cz

Cyklostezky
Cyklostezka č. 352 Klášter Teplá- Úterý- Dolní Jamné- Nečtiny- Manětín

Cyklostezka č. 2232 Toužim- Buč- Služetín- Zhořec- Nečtiny

Turistické trasy
červená turistická trasa Úterý-Bezvěrov-Služetín- Zbraslavský vrch
Naučná stezka sv. Blažeje u Branišova